A je tu další den. Pátek. Vedoucí se o nás v noci dobře postarali, žádná lesní zvěř nás přes noc nespapkala a my jsme se probudili ve svých spacácích. V noci jsme se nebudily a ráno jsme nechtěli ani vstávat. Bylo to zajímavé zpestření našeho života. A ráno nás ani nevzbudilo sluníčko, které se k nám přes vysoké stromy nedostalo. Pomalu jsme si sbalili věci, které jsme si sbalili na noční lesní spánek a vyrazili k táboru. Už tu na nás čekala snídaně. Rohlík s nutelou a teplý čajík. Ten jsme ani nepotřebovali, přes noc nám totiž teplo bylo. Dopoledne, dokavaď mělo býti ještě teplé počasí (v odpoledních hodinách byla očekávána průtrž mračen) jsme si ještě na chvíli hrály s vodou. Nešly jsme ale do vody. Hráli jsme si v táboře. Nejdříve přenést lžičkou co nejrychleji půllitr vody a poté přenést lavorem co nejvíce vody z 20-ti litrového kanystru. Lavor byl připevněn na půlmetrové šnůře, kterou měl omotanou kolem pasu. Problémem bylo jak dostat vodu na druhou stranu, tak ji nalít do prázdného kanystru. Víčko bylo moooc malé. Ale časem se to naši malí indiáni naučili. Pak už byl ale oběd. Převézt lavor na desetimetrové trati trvalo déle...Po obědě se naši malý na chvíli poměnili v červíky. Vzali si karimatky jako trať a spacáky na svoji kuklu. Postavit karimatky na dráhu, zalézt do spacáku a co nejrychleji se propotácet lehem-švihem-lehem na konec trati. Hlavně mít spacák pořádně na sobě, a zadnici zvedat. Ještě před večeří přišel na řadu branný závůdek. Naše tři kmeny byli postupně vypouštěny a plnily různé i záludné úkoly. Úkolem bylo rozpoznávání již zavázaných uzlů, kreslení topografických značek, hledání slabik z kterých se mělo složit slovo. Ze slabik zu-mon-ma-te nejde ale stvořit lepšího slova nežli Montezuma. Dalším úkolem byla prolejzačka. Nitky zavázané mezi čtyřmi stromy, na které byly navázány rolničky. Kolikrát asi kdo zacinká?? Olmékové 17 zacinkání, Mayové 16, Aztékové 12. Šlo se pomalu dál...Najděte místo, kde jí lesní zvěř. No přece krmelec. Šli jsme tedy k němu. Zde byli napsána písmena C, Ž, U, I, J, O, K, T, X a my z nich měli složit co nejvíce slov. Někteří složili skoro padesát, někteří pouze 20. Nejzajímavější slova: kojot, kokot, cituji, jikot, tikot, toi toi, tužit. Dále jsme měli udělat všichni 20 dřepů, zavázat oči instruktorkám a dovézt je na místo dalšího úkolu, udělat z čehokoliv korunu vládce Montezumy, u Bílého kříže přečíst informační ceduli. Další dva úkoly byli o něm. To jsme ale ještě nevěděli. Prvním úkolem bylo: Jaké znamení si dávali milenci při schůzce?? Správná odpověď: zamávat šátečkem. Dalším úkol o Bílém kříži byl, jaká je nadmořská výška tohoto místa? Což je přesně +- půl metru asi tak 450 m n.m. Třináctým úkolem bylo vymyslet básničku nebo pověst, ve kterém se vyskytují tyto slova: Mexiko, kaktus, sombréro, tekila, červ, chřestýš, polopoušť, měsíček, beruška, Mexický záliv, Tenochtitlán. Družstva splodili tyto výtvory:
Olmékové
Jednou v Mexiku červ Tenochtitlán pil tekilu. Tento červ žil u Mexického zálivu a žil s beruškou. Vedle baráku měli kaktus a na něm bylo pověšeno sombréro. Jednoho dne se červ vydal na polopoušť. Tam ho uštknul chřestýš. Našli ho až při měsíčku.
Aztékové
Jednou takhle v Mexiku,
při měsíčku u ohýnku,
na kaktusu beruška,
tekily se nedočká.
V polopoušti chřestýši,
možná taky červíci.
V Mexickém zálivu,
kofoly se napiju.
Ve městě Tenochtitlán,
svůj život prožívám.
Sombréra ležely na hlavách,
to může být jen v pohádkách.
Mayové
Žili byli v Mexiku 3 Mexičani, kteří nosili velká sombréra a pili v nehezkém množství tekilu. Každý z nich měl svého mazlíčka. První měl červa v krabičce, druhý měl chřestýše a třetí berušku. Jednou takhle se sešli v hospodě a povídají si že by mohli ty svoje mazlíčky pustit do volné přírody. A tak se vypravili do města Tenochtitlán k Mexickému zálivu. Šli tři dny a tři noci než došli k polopoušti. Když tam došli tak se popíchali kaktusem a smáli se jako měsíček na hnoji. Večer si udělali táborák a jeko správní Mexičaniměli s sebou i flašky tekily. Bohužel pili a pili a pili až se upili k smrti v polopoušti. Ani nestihli vypustit ty své mazlíčky kvůli kterým vlastně šli na polopoušť. A jak tam tak leželi tak měli červy v prdeli a začali se na nich vyhřívat chřestýši. A berušky chcípli smradem hnijícího masa. A tak skončili naši 3 Mexičani svoji výpravu za vypuštěním svých mazlíčků do volné přírody.
Naším předposledním úkolem bylo určit azimut, což zvládli všechna družstva, pak už jen zpívat do tábora písničku a jsme tu. Šup na večeři, už je hotová. Čeká se jen na vás. Služba ať doumyje nádobí a připravte se pomalu na večerku. Pár vyvolených dostalo za odměnu přečtení pohádky a pomalu na kutě. Zítra vám indiánci přijedou rodiče. Pár jedinců se rozhodlo dnes opět držet bobříka mlčení, při nástupu na večerku už zbyl pouze jediný "mlčitel" Týna. Vydrží to??