A je tu náš sedmý den. Den, kdy mají přijet rodiče. Při ranním nástupu jsme se dozvěděli, že byl dodržen první mexík mlčení. Týna Kašparová vydržela 24 hodin nemluvit. Poté se již začalo vše připravovat na příjezd našich rodičů, prarodičů, bratříčku či sestřiček. Pár vedoucích šlo připravit váš příjezd. Udělali směrové cedule a cestu označily zelenými fáborky. Děti se s ostatními vedoucími vydali do lesa připravit malý branný závod pro své blízké. Všichni se společně sešli v táboře lehce před jedenáctou hodinu, aby počkali na příjezdvší. Pomalu se k nám na kopeček u Lubence začaly sjíždět. Pár vytrvalých cyklistů k nám přijelo z Horní Bělé. Příjezdvší se zatím prohlédly tábor, jsme zde všichni poprvé a chtěli jsme vám ukázat jak to tady pěkně vypadá. Všichni si mohli zatím prohlédnout věci, které jsme za celý týden vymysleli. Naše vyzdobené svatyně, božíky vyrobené z papíru, naši dětskou kroniku, kterou píše každý den jiný kmen. Pomalu se pak rodiče pouštěly do dětsko-vedoucí stopovací hry. Tato hra začala střelbou ze vzduchovky, lesem se všichni pomalu přesouvaly na další stanoviště, za úkol pak měli vyrobit korunu krále Montezumy, udřepovat se co to jde, foukání z foukačky, určit topografické značky, jedním úkolem byla i "hádanka": napsat pět druhů motýlů a kolika se dožívají let?? Jedním ze stanovišť byl Bílý kříž, kde se určoval azimut a hledalo se jak je daleko Rabštejn, dále se vedli rodiče poslepu k dalšímu úkolu, kde se psaly domácí přezdívky dětí. Mozkové závity se musely točit u dalšího úkolu, kdy se mělo z písmen VFSIČXKAOELH vytvořit co nejvíce slov známe. Z našich vašich hlav vznikly výtvory jako hasička, kasička, lasička, kalič nebo kačka. Pak si rodiče vyzkoušeli naše menší lanové centrum, kde se nesměli dotknout provázku tak, aby zacinkala rolnička. Některým to šlo lépe, některým hůře, byl zde velký rozptyl v počtu zacinkání, od nuly až po šest. Rodiče si ozkoušeli i své chuťové pohárky a rozeznávali sůl, cukr a kyselinu citronovou. Jaký je v nich rozdíl poznali podle různě zakřiveného obličeje. V posledním pohárku byla směs úplně všeho, kdybyste náhodou nevěděli. Posledním úkolem byl zpěv. Pak už se začal pomalu rozlévat oběd. Aby nám rodiče neumřely hlady, daly jsme jim trochu ochutnat. Maminky si daly polívčičku, tatínkové zase buřtguláš. Při poledním klidu se šly celé rodiny projít k rybníku, kde se odehrává velká část táborových her. Od půl třetí už byla připravena provazová rallye. Zapojili se všichni, děti, vedoucí, rodiče, prostě každý kdo měl nohy. Pak už se nám přijely ukázat hasiči ze Žihle. Vzali si vaničku, nalili do ní trochu benzínu, zapálily a jako správní hasiči ji i uhasili. Hasili jak hasicím přistrojem, tak vodou přímo z požárního automobilu. Ukázaly nám i vyprostění osob z havarovaného automobilu. Jenom nevíme, proč nepoužily i nůžky, které s sebou přivezly. Nakonec si děti mohli vyzkoušet stříkat vodu z vysokotlaké proudnice, což se nakonec změnilo ve "vodní bitvu". Voda došla a bylo všemu "hašení" konec. Hasiči pak pomalu odjely, a začaly odjíždět i auta návštěvníků. Už jenom poslední úkol dne. Vymyslet vlastní šifrované kmenové písmo. Buďto jsme vymysleli vlastní písmo, obrázkové písmo, stejně vše připomínalo úplnou hatmatilku. Ale pomalu už lehnout do postýlky. Zítra nás čeká výlet.
Náhledy fotografií ze složky Sobota 22.8.
