Tak a je tu čtvrtek. Náš pátý den na táboře. Slunce vysvitlo opět velmi brzy. Olmécký instruktor Alessandro se místo pod plachtou stanu ocitl přímo pod širým nebem. Očividně rušná noc. To ale pro tohoto instruktora trable nekončily. Vedl totiž nás všech dvaadvacet na rozcvičku a musel nás ukočírovat. Jakž takž se mu to povedlo. Dnes se mohli první odvážlivci přihlásit o mexíka Mlčení. Hned první den se přihlásilo pár odvážlivců. Později se ale ukázalo, že to bylo úplně zbytečné. Nikdo nevydržel, pro někoho se stalo osudným již dopoledne, otrlejší vydrželi i do doby odpolední svačiny. Dopoledne jsme dostali za úkol stvořit svého vlastního boha. Do rukou jsme dostali lepidlo, trochu novin a šli jsme na věc. Vypomohli jsme si ale i dalšíma věcma. Pomoc v podobě pet lahví nebo chirurgické rukavice byla dozajista prímová. Trhání novin na proužky a další roztrhávání se stalo pěknou činností pro většinu malých indiánů. Spojením kmene Mayů a Aztéků vznikl pěkně velký Bůh. K tomu si přidělali ještě menšího se zajímavě zvoleným designem hlavy. Olmékové stvořili bustu, uvidíme jak jejich plochou hlavu vymalují. Toto všelijaké lepení nám zabralo celé dopoledne. Občas až jsme se přilepovali jeden ke druhému, zapatlané ruce byli však jediným problémkem celého dopoledne. K obědu jsme dostali "obyčejnou" čočkovou polévku s párkem a "kaktusové" (ovocné) knedlíky. Po odpoledním klidu - mobilním neklidu přišlo na řadu koupání. Dneska ale o trochu kratší. Na hodinku jsme se šli svlažit a pak zase zpátky do tábora. Vedoucí si pro nás připravili u Liščích skal lezecké centrum. Zezačátku se tam nikomu z nás moc nechtělo, u vody by nám možná bylo lépe. Po prvním dobrovolníkovi Honzíkovi "Vorlovi" Wohlrábovi se zachtělo na skály i dalším, pak dalším, dalším a dalším. Slanit si skálu se rozhodlo i pár nejmenších, kteří si za své počínání vysloužili mexíka Horolezce. Dalšího mexíka si vysloužili Klárka Pešíková, Fanda Dobrý a Verča Havlová. Až na pár výjimek si skálu vyzkoušeli všichni naši malí indiáni, někteří se prošli i vícekrát. Tento zážitek si mile rádi zopakujeme. Ale už se pomalu blížila večeře, tak jsme se pomalými krůčky vydali zpět do tábora. Ještě, že je to takový kousek. Dali jsme si indánské toustíky, dohněda propečené, nechali si odlehnout v bříšku a čekali na další instrukce. Co si pro nás ale vedoucí nepřichystali...Půjdeme zpět do lesa a budeme spát pod širákem. Zabalili jsme si spacák, karimatku, polštář a medvídka a vyrazili jsme směrem do tábora. Vedoucí nám rozdělali oheň, Leonor si rozbalila zpěvníky a začala nám hrát na kytaru. Zpívali jsme a zpívali. Pár nejmenších šlo nazpátek do tábora, ale ti odvážní zůstali v lese. Už při písničkách jsme pomalu usínali a po pohádce od Tomáse jsme již usnuli všichni. Dobrou noc hvězdičky, dneska nás budete osvětlovat celou noc.
