Je rááááááááááááááááánooooo. Budíček!!! Zaznělo z úst vedoucích a bylo zde nucené vstávání. Snídaně, vyčistit zuby a hurá na dopolední program. Dnes budeme dopoledne uctívat bohy. K vytvoření scénky, písničky a uctívacího rituálu jsme musely trošku namáhat mozečky. Vymýšleli jsme skoro celé dopoledne. Těsně před obědem už jsme měli všichni hotovo, proto jsme mohli ukázat, co jsme dokázali. Začali Olmékové se svým kočičím tancem. Anča s Verčou nám k tomu pěkně zazpívali: Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata. Protože jsou chlupatá a mají hebkou srst. V lubenecké přírodě, přírodě, přírodě. Nehlaďte jaguára po bradě ukousne vám prst a Fanda rozjel své rozjímání před svým bohem Hamu Papu pod kterým měl postavený olmecký amulet. Mayové rozjeli svoji hudebně-hranou reprodukci se zajímavým textem, který předčítal náčelník Juán a přitom hrál na kytaru.Mladá žena byla napůl obnažena a chce se pobavit s mexickými gentlemany. Píseň:Mexico, mexico sombréro grande tequilla...Vše začalo nevinně. Nasedla do letadla a letěla vstříc mexičanům. Zašla do baru se pobaviti s mexičany. Píseň:Když v baru houstne dým a nad likérem svým....Řádili a skotačili pod vlivem, když jeden z jinochů jí prozradil něco o tajemství tequilly mayského kmenu. "V hlubokých pralesích Mexica žije kmen mayů a ten míchá mnoho druhů vzácného elixíru krvavé oddanosti jménem tequilla" Mladou dívku to velice okouzlilo a hned tu noc vyrazila za dobrodružstvím. Jen co prošla 20 pouští, 30 lesů a pralesů, potkala 5 a půl bezdomovců a 7 úchylů, došla k vytouženému bodu. Ona:"Tě péro" On:"Ble-Ble", cesta jí zavedla k mayskému kmenu Ble-Ble. Byl pěkně ožralý a jen říkal ble-ble, nic víc, níc míň. Ona: "Já tady nebudu střízlivá, chci tajný elixír" Ble-Ble: "Jen řekni Ble-ble", Ona: " Já vás rozčtvrtím", a tak se stalo, části těl smíchala s čili papričkami, zamotala do tortil a sežrala. Od té doby žena říká Ble-ble a jestli neumřela, tak dělá ble-ble dodnes. Hlavní postavu si zahrála Míša. Aztékové vyrukovali s legendou o potkanech, kteří zachránili princeznu aztéckého náčelníka. Na počest výročí zapálily oheň. Legenda vznikla v roce 2009 př. n. l. v Mexiku, kde za úplňku z lesů vylézají potkani. Když se dcera náčelníka kmene aztéků šla večer projít k Liščím skalám a z křoví vyskočila šelma a když už si myslela, že je s ní amen od skal se ozvalo šumnění a začali vylézat potkani a ikdyž byli malí, šelmu přemohli. Od tohoto dne je kmen Aztéků začal uctvívat. Do dnešních dnů se zachovali pouze 2 jedinci druhu potkanů mexických. A protože dnes slavíme výročí této události, obětujeme bohyni Habakuka stále se smějícího Azurita. Nechť oheň vzplane. Píseň: Potkan, potkan, bůh, bůh, potkan, potkan, bůh, bůh... Po skončení scének už byl na pořadu dne oběd. Poté polední klid a začali různé hry, první hru ale přerušil déšť, proto se musela zrušit a po dešti začaly hry nové. Nejdříve jsme si začali hrát na čmeláky. Zadrželi jsme dech museli bzučet jako čmelák. Zásluhou Týniných vítězství vyhráli Olmékové, Jirka vyhrál jednou, proto skončili aztékové druzí. Pak začalo lidské slovní pexeso. Místo obrázků si musel každý pamatovat nějaké slovo. Stejné slovo si pamatovala vždy dvojice. Poslední soutěží byl turnaj slepých rytířů, kdy se slepí indiáni měli "mlátit" dekou. Celou hru zkazil Vorel, který mlátil takovou vší sílou, že nešlo pokračovat. Proto se hledal náhradní plán, čímž se stalo přenášení vody za pomoci jakékoliv části těla. Každý kmen měl vodu ve svých barvách a musel přenést co nejvíce vody co nejrychleji. Pak jsme čekali na večeři, ke které jsme dnes měli krupicovou kaši. Pro děvčata byla připravena růžová, pro chlapce modrá. Večer jsme si zase mohly zalézt v horolezeckém po laně. Lezli jsme co to dalo a kdo nejvýš. Večer nám zahrála Leonor P. na kytaru a pak byla připravena "laserová" noční hra po lese. U pyramid jsme měli připraveny laserová ukazovátka a podle nich jsme se dostávali postupně lesem k dalším místům, od kterých jsme se dostávali postupně dále, až jsme na pátém stanovišti našli hůl věštkyně. K čemu bude potřeba?? To my ještě nevíme, ale máme ji uloženou ve svatyni. Leonor nám zahrála ještě pár písniček na dobrou noc. A rychle spinkat. Spíme, spíme..........Kousek po půlnoci nás vzbudila siréna. A je tu noční hra. Ukradli nám korunu a musíme si ji vzít zpátky. Šli jsme po lesní cestě, která byla osvícena kulatými světýlky. Kdo šel s kým, a kdo šel samotinký?? Kdo se nejvíce bál?? Nejdříve vyrazili nejmenší - Klárka, Andrejka, Anetka a Verča šli s vedoucím José Janouškovcem, po dvojicích vyrazili Verča P. s Dendou "barbí" Královou, Tomáš s Fandou a Terka s Růžou. Ostatní vyrazili samy samotinký vstříc lesnímu království plné překvapení a strachu. Na konci nás čekala věštkyně, u které jsme v nějakém blivajzu měli najít kamínky a vedle v kyblíku byl skákající pavouk. Podle nasbíraných kamínků dostaneme po vzbuzení mexíka odvahy. Teď už doopravdy spát.....
