Dnes byl kvůli noční hře posunut budíček až na devátou hodinu. I tak se nikomu z nás nechtělo vůbec vstávat. Museli jsme však. Šli jsme na snídani, na rozcvičku, kterou dnes vedl Chose Janouškovec, náš věčný dodavatel vody. Při ranním nástupu jsme podle vytažených kamínků z kýble, nejmladší museli vytáhnout 1 kamínek - Verča Havlů, Fanda Dobrý, 2 kamínky vytáhli Verča P., Růža a Bárbí. Ty nejstarší, kteří nasbírali v noci tři kamínky bylo duo Jíchmen, Kalous, bojácné koťátko a Pepa "Karel" Panský. Ti všichni dostali mexíka odvahy. Tleskáme vám, ale jak se kdo bál, to bylo u každého strašidla jiné. Někdo se bál u vrtačky, někdo u skřeku, pak se procházelo kolem létající panny a přes přebíhajícího člobrdu do země křiku a skřeku. Pokračovala se na za nohy chytajícího syčáka do části místního řezníka až k paní věštkyni, kde se hledali kamínky a sahalo po pavoukovi. Dopoledne jsme měli za úkol se dočuchat ke klíči, který budeme potřebovat odpoledne. Nyní jsme přišli na to, k čemu jsme včera večer nalezli svoji hůl. Na její konec jsme dostali pachovou stopu a podle ní jsme pokračovali dále. Postupně jsme přičichávali ke stromům a podle vůně poznávali směr kterým se dát. Vůně byla ve výšce berly na holi. Olmékové se pěkně shýbali, aztékové se zase natahovali a mayové to měli ve výšce metru. Podle těchto výškově pachových stop jsme pokračovaly lesem. Někdo zachytil pachovou stopu dříve a lépe, někdo ji zase nemohl najít. Hledání chvilku trvalo. První se po své lesní vůni dostali k cíli Mayové, po vůni citronu našli šifru aztékové, olmékové hledali trošku déle, ale to co potřebovali našli. Všichni našli šifrované písmo, které bude určitě zapotřebí na hru další. Co však budeme hledat a luštit?? To se asi dozvíme až po poledním klidu, nejdříve musíme ale spapat oběd. Dneska byla česká klasika knedlo-vepřo-zelo, místa vepřa však naši kuchaři přichystali kuřátko. To totiž papkáme raději. A odpolední program pomalu přichází. Trubka zní a z úst trubače zní: "Nástup!!!", který kmen přijde nejdříve kompletní, v pevné obuvi a správně oblečen, může vyrazit do lesa. Potřebuje však s sebou šifru, kterou obdržel v dopolední hře. První vyšli na trasu aztékové. Bylo zadáno, že máme vyjít směrem k mexickému údolí a pak směle dále po lese, kam máme jít, se dozvíme. Tak jsme vyšli a u mexického údolí byla první šifra. Na papíře byli tři různé nápisy, ale pouze jeden jediný dával smysl. Po rozluštění nápisu hledejte pavučinu jsme se vydali směrem k malému lezeckému centru, zde bylo zašifrováno jděte ke krmelci, zde mayská indiánka Klárka vlezla až do horního patra a nemohli ji odtamtud dostat, moc se jí tam líbilo. Od krmelce k Bílému kříži, pak hezky po zelené a v jedné komůrce v kopci byla poslední šifra. Zde už bylo napsáno, kde hledat. Šifra aztéků: mapa-pyramida-pavučina, olmékové: mapa-pyramida-liščí skály, mayové: mapa-pyramida-krmelec. Bylo tedy jasné kam se vydat. Každý kmen šel hledat mapu ke své pyramidě a pak do míst, která jsme potkávali celých čtrnáct dní. Hledali jsme proto mapy na různých místech, někdo ji našel rychleji, někdo se na místo musel vracet. Po přinesení všech map, se sestavila jedna velká mapa celého okolí. Na ní bylo nakresleno šest bodů, které se podle barev (červená, zelená, modrá) pospojovali a dali nám jeden bod. Na tomto místě jsme museli najít Montezumovu korunu, která se v noci ztratila. Všichni jsme se vydali hledat. A postupem času ji Týna našla. Pár mladých se s korunou na hlavě vyfotilo a čekáme na večeři. Po ní nastane poslední noc, proto závěrečná diskotéka. Před diskotékou si ještě každý kmen rozdělil valouny, které obdrželi při hrách za celou dobu tábora. Při vstupu na diskotéku byly vybírány tři valouny. Další valouny mohli mladíci utratit v tetovacím salonu. Tatoo servis Leonor-Evínos měl vysokou návštěvnost. Zde trávili některé děti více než na diskotéce. Kolem jedenácté přišel na řadu závěrečný přípitek, kdy si všichni přiťukly hezky na zdraví. Diskotéka dále běžela v plném proudu. Poslední opozdilci odcházeli lehce po půlnoci. Spěte děti. Kdo si z vás vzpomene, že je dnes kanadská noc?? :)