Tak je tu další den. Už devátý. Tábor nám utíká jako voda, za chvíli už pojedeme domů, zrovna když jsme si na sebe tak zvykli a kamarádíme se víc a víc. Dnešní dopoledne jsme celé strávili na Liščích skalách. Byli jsme totiž slaňovat. Dnes jsme mohli i na větší skálu. Na menší skále jsme se vyblbli skoro všichni. Už jen pár malých indiánů se na skály nevydalo. Jestli je to mrzí nevíme, ale ostatní si slaňování užilu a líbilo se jim to. Uvidíme jak své vedoucí budou přes rok přemlouvat aby je vzaly na skály i jindy než jenom na táboře. Možná budeme přemlouvat i vás - rodiče. Vemte nás někam lézt, prosím.....(dítě smutně kouká pozn. redakce). Takhle to u vás doma může vypadat :). Odrostlíci si za mexíka horolezce mohli slézt velkou skálu. Rovnou na velkou šly duo Panských, Ko(š)tě a Domča Kalous. Postupně si mexíka slezlo i několik děvčat. Nebojácnými se staly Denda Joudalová, Renatka Nová a Růža Nedvědová. A odvážní chlapci si skálu vylezli směrem vzhůru. To znamenalo, že museli trochu víc zapojit svůj mozek a svaly. Všem, kteří si zkusili hrát na supermany, se ve zdraví dostali vzhůru a vykoukli na mladíky, kteří čekaly na cestu dolů. Byl to takový menší výtah. Když jsme přišli nazpátek, už byl připraven dnešní oběd. Aspoň že tak, hodně sil jsme na skalách vydali a potřebovali jsme je zpátky nabrat na zbytek akcí dnešního dne. Po obědě už jsme znova šly do vody. No není to hrozné...Ale my se tam všichni těšíme. Je totiž pěkné teplíčko. Loni jsme si vychutnali vodu z nebes, letos si vychutnáváme vody podzemní:). Šly jsme tedy z kopečka, to by šlo, směrem k rybníku. Dnes jsme mohli opět zkusit plaveckého mexíka. Dnes se o svůj pokus přihlásili Honzík Wohlráb, Týna Kašparů, Růža Nedvědová, Renatka Novejch a Ivča Eretová. Všichni se svého úkolu zhostily a se vší sílou a plavaly (plácaly se) směrem k druhému břehu. Tam chvilku odpočinku, pobavíme se s místním "šťastným" rybářem a zpátky k naší písčité pláži u Laguny Madre. Dnešní cachtání by stačilo, bylo slyšet z úst Leonor Palánojc a musely jsme jít zpět, tentokrát ale do kopce a cesta trvala o poznání déle. (Byli jsme unaveni z plavání.) Nasvačit se a připravuje se nová hra. Její název je strážce ohně. Co to znamená?? Nejdříve si kmeny musí rozdělat své ohně ve vymezeném prostoru, dnes to byl kruh o poleměru tak metr. Po rozdělání ohně se mohlo začít postupně přikládat až se naplnil časový limit. Mezitím se udělal další kruh, který byl o něco větší. Ale co se dělo dál?? Děti si naplnili ešusy a vodou měly zničit soupeřův oheň. To by bylo moc lehké. Proto se k ohňům postavili Volfos, Polcos a los Randos, aby ustrážily oheň svého kmene. Strážci se snažily, aby soupeřova voda nezasáhla jejich ohně, bylo to ale zbytečné, všechny ohně byly smočeny. Kam ale vylejeme přinešenou vodu?? Jelikož stálo opodál spousta suchých, smějících se vedoucích a instruktorů, cíl byl jasný. Bylo jasně vidět, jak to mladé indiány baví, proto se lehce pozměnily pravidla a jelo se dál. Tentokrát jsme nemohly do širšího kruhu a vodu jsme na ohně lily z jejího okraje. Strážení trvalo o něco déle, Klárka nelila na oheň pouze vodu, povedlo se jí hodit i ešus. Po skončení této hry se vše přetrhlo v nelítostnou bitvu. Vody v nádrži bylo stále dost, tak se voda lila na každého kdo měl ruce a nohy. Voda lítala, svištěla, zapojily se i instruktoři a kdo zůstal suchý, ten je ubrečený a někde se schovával. Ale nechte toho indiánci, voda došla a vůně večeře se pomalu lyne z kuchyně. Po večeři přišli na řadu ještě dvě hry pod velením Diega los Motýlose. Nejdříve přišla na řadu tradiční táborová hra na slepou bábu - spacákovaná. Položte si spacáky do kruhu, rozdělte si čísla. Doprostřed se postaví odvážlivec se zavázanýma očima a povídá 2 čísla, které si musí vyměnit pozice, aniž by je chytil prostřední člen. Radši jsme přidaly pomocného chytače a uprostřed kruhu byli dva. Užily jsme si spoustu legrace, když se někteří indiáni vymotali i z velmi zajímavých možností, kdy je mohli dva slepci chytit. Nejdéle podle uvážení všech byli v prostředku nejdéle Diego los Motýlos a Miroslavo Duchek. Další hra ve tmě byla obyčejná pikaná. Skovávačky našich malých byli nejrůznějšího místa. Ve tmě to stejně nemělo velkého smyslu, najít je bylo s přibývající tmou horší a horší. Až byla tma tak velká, bylo tolik hodin, že byla hra ukončena a šli jsme si vyčistit zobaky. Pak už jenom lehnout do spacáků a spát. Dobros nocos.
